Každý prožívá soutěže jinak – jak ty klasické, tak například v amunra
Soutěžení je způsob vnější motivace, kterou jsme se naučili jako lidé docela dobře ovládat již před několika staletími. Však již staří Římané dělali olympijské hry. A to nemluvě o tom, že jsme v soutěž přetvořili díky škole i učení. Nebo z ní udělali hru – například online kasina, jakým je amunra, jsou k tomu určena. Mít co nejvíce, být první, nasbírat žetony. To, ani bonusy a přídavná roztočení navíc se nevyhnou ani amunra. A proto je také mezi lidmi oblíbené.
Soutěže jako forma hry
Mnoho her je založeno na principu soutěže. Někdo vyhraje a někdo jiný prohraje. Někdo v amunra kasínu žetony získá a někdy jiný je ztratí. Je to něco, co náš mozek zásobuje spoustou dopaminu. Ale v amunra tomu vdechli i jiný level. A to možnost kontinuity a náhody. Není to tedy jen o tom, mít co nejvíce. Ale také o náhodě a štěstí. A proto je amunra vhodným začínajícím místem pro nové hráče. Nabízí mnohá vylepšení a bonusy a přitom je spravedlivé a férové. Tak, jako by každé jiné kasino mělo být.
Učení jako forma soutěže
Lidstvo během několika století zvládlo z přirozeného procesu zvídavosti, hravosti a životní moudrosti udělat mnoho stresu a poměřování. Škola je dnes místem, kde je potřeba být nejlepší. Kde jeden žák musí být stejně chytrý jako jiný, a kde učitel nastavuje laťku. Ne to, co by se žáci chtěli sami učit. Ne to, co jim zajistí budoucnost, která je uživí a zároveň bude bavit. Ani to, v čem jsou sami přirozeně nejlepší, ale musejí tak být ti “nej” úplně ve všem, v každém předmětu.
Soutěže jako zábava
Zejména tento rok se krásně ukazuje, že lidé povýšili soutěž na masovou zábavu. Však olympijské hry jsou jen veřejně propagované výkony jednotlivých sportovců v daných oblastech fyzického výkonu. Které ale nic neříkají o tom, jaký je to člověk, co dobré udělal pro ostatní, nebo co ho v životě kromě sportu zajímá a baví. Ale to veřejnosti a zejména divákům nevadí. Hlavně, že mohou fandit, podporovat, nakupovat si drahý merch nebo věnovat desítky minut svého života podporou někoho, koho v životě osobně nepotkali.
Potřeba být nejlepší
Psychologicky tento profil sedí na model života západní společnosti. “Chci být nejlepší, zanechat svou stopu, aby si mě lidé pamatovali,” říkají si mnozí lidé. Ale podle známého přísloví: “Sám dojdeš někam rychle, ale se skupinou dojdeš daleko,” to není tak jednoduché.
Protože být nejlepší často v životě nestačí. Být na vrcholu totiž nejde věčně. A často pak čeká pád, průměrnost, nebo dokonce vyhoření. A tak se často solidarita a podpora kolektivu a skupiny snaží o pravý opak.
Soutěžte s mírou
Proto je vždy u každé soutěže a překážky, která vás v životě potká, potřeba si říci, jestli to je skutečně něco, co vám dlouhodobě přinese užitek. A nebo je to jen něco, co udělá dobře vašemu egu a dodá dopamin vašemu mozku, aby byl na chvíli spokojený.